III. Mám života běh krátce pověděti?

Mám života běh krátce pověděti?

Též měl jsem domek svůj. A ženu, děti.

Nad hlavou střecha klenula se tichá.

Ach, teplý kout, kde volněji se dýchá!

Dnes rozbit jsem a potřen. Rány hromů

soud Boží hlásají. A kam je: domů?

Hněv Boží železnými bil nás pruty.

Jsem jabloně kmen v půli rozštípnutý,

ne – jenom list, co na větvích se třese,

ne – jenom dým, když oheň rozžehne se,

ne – pleva lehká, kterou vítr žene,

ne – jenom jméno smutné, povržené.

Jsem ten, kdo byl a snad už ani není.

Do čela vpáleno nám: Ponížení.

Tak já a všichni, kdož se křesťan zove.

A celá země v noci prosincové.