III. Mojžíš u dvora královského v Egyptě.

Moudrá matka synka pěstovala,

pokud oba byli pospolu;

ducha, srdce ušlechtit mu dbala,

aby dospěl k svému úkolu.

Kreslila mu nátisk lidu bolný,

hlásala mu pravdu Zákona,

jenž chce míti každý národ volný,

až mu spadla s očí záclona.

U dvora měl přízeň, přednost valnou,

viděl rodáků svých nuzotu;

proniknut jsa láskou k lidu chvalnou,

oplakával jeho pustotu.

Docházel k nim jako jinoch švarný,

do srdce jim vléval útěchu,

vysvětloval Zákon blahodárný,

kde lze bylo, byl jim k prospěchu.

Čím pak více rostlo jeho tělo,

tím víc mohutnil i jeho duch;

čím víc zíral, co se s lidem dělo,

tím hůř nesl nevolnosti vzduch.

A když zlobu trýznitelů viděl,

od nichž nevinný byl mučen Žid,

v útrobách sám za sebe se styděl. –

Tamta byla radost, tamten klid.