III. Na palouku života

Na palouku života

tančím mezi květy –

lehko v mysli veselé,

touhou prahnou rety.

Čím víc srdce bolelo

tím víc ret můj zpíval,

kdokoli tu cestou šel

s úsměvem se díval.

Šel tu poutník za sluncem,

k večeru už bylo –

o tom, čím zrak jeho plál,

dávno se mi snilo.

Zašel poutník za lesy,

v srdci hůř je mnohem,

květnatý můj palouku

s bohem buď, ó s bohem.

S bohem, mysli veselá,

v rej mne nelze svésti,

vešla láska s nadějí,

prchly klid a štěstí.