III. NA SMRT KRISTA.

Starého hříchu ty odměno klatá,

nic se závistí tvojí bytost skládá,

ty poplatnice a ty družko Hada,

ty hrdá potvoro a nestydatá!

Ty myslíš, tvoje žeň že vrchovatá,

že každý tvor již pod tvé žezlo padá,

mníš vládce všeho tvá že zmohla vláda?

Ty klamným bludem státníků jsi jata.

Bys Kristu sloužila a ne On tobě,

On stoupil v propast, ty’s volila zbraně

i pole, křížem utkaná’s v své zlobě.

Živ Kristus – padla’s, nechť jest v smrti mdlobě,

zář taká šlehá z jeho božské skráně,

že neskryješ své tmy již ani v hrobě.