III. Nač hlučíte již stále: sláva! sláva!

Nač hlučíte již stále: sláva! sláva!

vždyť pustá stojí ještě mohyla,

již krví sláva vaše pokryla

a dvoustaletá s hanbou kryje tráva!

Nižádný pomník k tryzně nesvolává,

by slza žalu kosti zrosila,

jež lačným supům tady rozsila

osudné války vražedlná vřava.

Nuž, sneste žuly ze všech zemí k nebi,

a nestačí-li pak ten skalný svět,

proměňte v kámen i své živné chleby.

A víc-li ještě k dílu zapotřebí,

tož složte hlavy svoje naposled,

vždyť jako kámen tvrdé máte leby.