III. Nedivím se, že tak mnozí,

Nedivím se, že tak mnozí,

Když zachází jasný den,

Příchodu se noci hrozí,

Jíž já bývám potěšen.

Nemocný, jejž boly víží

Vlastních oudů na lůže,

Když se doba noci blíží,

Radovat se nemůže.

Zlosyn prv se má co báti,

Když se na obzoru tmí:

Neb mu nikdy nedá spáti

Nepokojné svědomí.

Jenom kdo se těší v zdraví

Na těle i na duši,

Když se doba noční staví,

Jí se báti nemusí.