III. Nu tomu se nic nedivím,

Nu tomu se nic nedivím,

to nedělá mi hlavu,

že bloudím posud nepoznán

v tom velkém lidstva davu.

Buď málo jsem se přičinil,

neb k slovům mým jsou hluší;

vždyť málo kdo to uhádne,

co v mladých prsou buší.

Že ale Ty mne zapíráš

víc nežli kohokoli,

že ale Ty mne nechceš znát, –

to nejvíce mne bolí!