III. Nuž zraky sem, na tuto tvář,

Nuž zraky sem, na tuto tvář,

jež leskem božích sluncí svítí;

kdo není lotr, zajásá,

když z prasklých hrobů duch se řítí.

A byť i v rakvi spoutaná –

blesk dostačí, kdy ve tmu hozen,

již vejdi v hrob, než zavře se,

kdo nejsi pro svobodu zrozen.

To znakem božích původů,

co svítí v cestu mému lidu:

nuž stranou, panští otroci,

než uzříme též vaši bídu!