III. O blažený ten lásky zašlý čas při Tobě

O blažený ten lásky zašlý čas při Tobě

jest v poušti mé jen květnatý čas při Tobě;

mé srdce němé jako hrob na stepi,

však v sterých písních vzejde lásky hlas při Tobě;

já poutník neblahý a Mekka má sbořena,

jen v náruči se mohu modlit zas při Tobě,

a slepec jsem, mně krásný barev lesk rozmazán,

jen v oku Tvém se duhy skvěje pás při Tobě,

na rozvalinách citů naříkám rozval sám,

jen při Tobě chrám věrných trůní krás, při Tobě!

A takž mé písně stálé volání za Tebou:

O pojď, o pojď! bych věčnosti žil čas při Tobě.