III. O dušičkách ročně konají se

O dušičkách ročně konají se

u zemřelých drahých návštěvy,

a kdo nezná živých žádných přátel,

u mrtvých tu sobě uleví. –

Skvostná krypta světly ozářená,

kolem lůza v čilém hemžení,

vždyť tu paní černě přioděná

grošem platí jejích modlení. –

U šachty zas malý hošík s sestrou

menší klečí jako přikován,

vždyť zde někde pod tou spustlou hlinou

otec jejich leží pochován.

Ze dvou kusů dřeva shnilé rakvi

neuměle křížek zrobili,

a – by hříčku měla dětská mysl –

lojové kus svíce dobyli.