III. Oj, naše rovina...

Oj, naše rovina

v šíř i v dál,

a na té rovině

já jsem král.

Zlatem mám podstláno,

to je klas,

hraje mi královskou

cvrčkův hlas.

Široká rovina,

zlatý lán,

a na té rovině

já jsem pán,

podkovy břinkají

mojich brun,

v řebřinách na voze

to můj trůn.

Zavolám přes pole:

králko, hej,

makovou kytičku

natrhej!

Kytičku makovou

tu mám rád,

za čapkou musí mi

z rána vlát.

Až bude k večeru

povadlá,

ty, moje panenko,

nebuď zlá.

Přiběhneš uzounkou

cestičkou,

a mně ji zaleješ

hubičkou.