III. Ona dřímá!

Jak jsou krásné spící tváře

Polozkvetlé nevinnosti,

Když je zlatá slunce záře

Svou odívá velebností!

Jak se tu ty ňádra něžné

V rytmu srdce pohybují!

Labutě dvě jsou to sněžné,

Po hravých kdy vlnách plují.

Jako když dvě růže hrají,

Rtové jí se usmívají;

Jako čilé vánky vějí,

Poletují vlasy její – –

Anjeli! jak je zde v háji,

Takto dřímá Cherub v ráji!

Ai! – což jí to spánek ruší?

Jak to hnutí srdce jímá!

Nebesa! ach snad již duši

Anjel smrti v rukou třímá...

Ztiš se, srdce – ona dřímá!