III ONOU BRANOU...

Vizte mastičkáře před hudoucí branou jarmareční

Stojí na nejvyšším schůdku, podvodník, a řeční

Dav zevlounů se tlačí před vraty

s nadějí že se tam lze nějak dostati

(tak jako šťastná řada aut a taxi

jež vjíždí zadarmo božským to právem jaksi)

Ten dav je ubohý a nemá na vstupné

i šeptá jen a i ten šepot často jak když utne

to když se privilegované vozy vracejí

s prázdnem a s načechranou nadějí

Ten dav ten dav jsou velcí chudáci

jimž usouzeno státi stranou

co si to jejich lehkověrnost dává za práci

a do brány se přece nedostanou

zatím co jeden pacholík tak sveřepý a tak zlý

se s boží pravdou uštěpačně mazlí

a špalírem zarytých diváků

pronáší šále strážné anděle

svou krutost ustrojenou za pohádku:

Velkolepého dne stín valně pokročilý

pondělek nedělní jejž řeky ovroubily

to Eufrat, pomalý, a Tigrid který čilý

dva různí sokové již tak nadšeně pílí

do trpkých mořských vln jichž pach je spřátelí.