III. PÍSEŇ PRVNÍHO KVĚTNA (II.)

Jak dávno tomu,

co v žebráckých toulal se hadrech

po této ubohé zemi,

co v zamlklých poslouchal školách

ty krotce líčené děje

svých zakřiknutých otců...

Jak dávno tomu,

co odešel dalekým světem

za novým dobrodružstvím...

Jak dávno, dávno,

co na černých lodích kupeckých

kdes u břehů Ameriky

se učíval měnivé násobilce

odvážných obchodníků,

za křiku papoušků, koupajících své barvy

v paprscích žhavého slunce.

To dávno,

co odloživ dělnickou bluzu

sen horečný dohonil činem

a po štěstí měnivém

svou zkušenost na pomoc poslal úsporám drobným,

je zmnožil a znásobil,

by po létech k soutěži vyslal

je v závod čestný...

A teď,

syn ruchu a volných prostor

a pokladů duše dobytých ztěžka,

stál v rodném svém městě...