III. PÍSEŇ PRVNÍHO KVĚTNA (VI.)

To slyšel syn ruchu,

syn světla a přemítal s bolestí:

Proč Evropa vášnivě objímá

jen skutečně živé,

jen odvážné, silné a sebevědomé,

do nejzazších koutů nahlížející,

ty, projíždějící oceány,

ty křižující drahami zeměkouli,

ty, vesele kupčící s osadami,

ty, ohrožujícící sebe, žoky zlata vylodňující

tam v zemích, kde zbrojíři zpívají

v hučení vášnivých dmuchavek,

kde nově ulitá děla jsou rozestavena,

kde v přístavech válečných černé ční lodi?...

Oh, dávno, syn ruchu byl svědkem:

že Evropa objímá vášnivě

jen ty, kdož skutečně žijí.

Ty vítězné po hrozných bojích,

ty, milující ovoce staletých kultur,

ty, kteří si vybojovali místo

a třeba i s nožem v ruce,

než rozhodné počaly scény

za náhle zdviženou oponou...