III. Pláč Ixionův.

V kotouči žhoucích plápolů

připoután vírném na kolu

se stále v kruhu točím,

můj sluch div stačí očím,

co vidím jen, co slyším jen,

je boj a sten.

Na chvíli jsem-li na hoře,

po valném těkám obzoře,

zřím hvězdy putující,

mlh víry s vlasaticí,

zřím v moře věčných změn

a v boj a sten.

Sotva že dole jsem na chvíli,

bojiště zřím a mohyly

a města v ohni, kouři

zřím v odboj, rozvrat, bouři,

a v mužů kletby, v nářek žen,

vždy v boj a sten.

Tak jde to výš, tak jde to v hloub,

puká mi skráň a praští kloub,

víc nechci více zříti...

Co nazýváte žití

ať v sferách nebe, v hloubi mořských pěn,

je boj a sten.