III. Po trudných dnech jsem v rajském kraji přistál.

Po trudných dnech jsem v rajském kraji přistál.

Na koráb můj si včelek sedly roje,

a vůněplné mraky pelu chvoje

mně přines vzduch, jenž čirý byl jak krystal.

I rozepial jsem znovu plachty svoje,

na cestu k slunci jasnou jsem se chystal. –

Sta paprsků tvých očí lomil krystal,

a vůní trÓpů žhnulo tělo tvoje.

A moře bylo daleké a skvoucí...

a jasné byly obzory a mraky. –

Nás mladých dvou tu potkaly se zraky,

v mém mozku bleskla touha věčně vroucí. –

A já jsem volal: „V růžích stíny hynou,

a věčných krás, hle, obzory nám kynou – –

Slyš, v slzách slasti moje písně plynou...“