III. Pod balkonem, jenž tmavý

Pod balkonem, jenž tmavý

již z tíže květů čněl,

pln touhy refrain žhavý

mi ještě duší zněl.

Ó žel, že líbat směl,

jsem směl jen mžik, nic dél,

ó žel!

Pln touhy refrain žhavý

mi ještě duší zněl,

ó rubín rtů tvých smavý,

ó ramenou tvých běl!

Ó žel, že líbat směl,

jsem směl jen mžik, nic dél,

ó žel!

Ó rubín rtů tvých smavý,

ó ramenou tvých běl!

To večer byl a lkavý

kdes v tichu slavík pěl.

Ó žel, že líbat směl,

jsem směl jen mžik, nic dél,

ó žel!

To večer vyl a lkavý

kdes v tichu slavík pěl

pod balkonem, jenž tmavý

již z tíže květů čněl.

Ó žel, že líbat směl,

jsem směl jen mžik, nic dél,

ó žel!