III. Pod Svatou Horou v Příbrami

Pod Svatou Horou v Příbrami

najal jsem za sedm zlatých

pokoj s třiceti soškami,

kříži a obrazy svatých.

Zima je věru trapná dost

každému božímu tvoru.

V létě táhnou mně pro radost

poutníci na Svatou Horu.

Přišlo procesí z Bavor. V něm

(pět neděl je tomu nyní)

holku jsem viděl – – oči jsem

nechat moh’ na Němkyni.

Zbožně jsem na ni zřel, bez mála

jak středověký šlechtic.

Ona se na mne usmála

srdce mé zlomiti nechtíc. – –

Zábavě naší nescházel

sentimentální nádech.

Večer jsem k městu ji provázel.

V noci jsem líbal ji v sadech.