III. Poduškou byl mně zármutek

By Vítězslav Hálek

Poduškou byl mně zármutek

a slzy místo spaní;

mé srdce, ne tak hlasitě,

já dám se na pokání!

Měsíček oknem vchází k nám,

má rubášovy šaty,

a v srdci mém to doznělo,

jak ptáček kropenatý.

Měsíčku, zapal hvězdy tam;

rosou se kvítek šatí,

slavíka probuď ze spaní,

jen lidi – ty nech spáti.

A neste lásku nádhernou –

však mrtvolu tu znáte;

jsem teď jen člověk nebohý –

ach, škoda nastokráte!