III. Podzimní večer v údolí

Podzimní večer v údolí

v sychravé mlze splýval,

hoch pásl krávy na poli

a práskal si a zpíval.

Ó počkej hochu, za pár let

až podzim se zas vrátí,

už nebudeš tu zahálet,

čas jinou službu dá ti.

Však dovedou tě najíti

vojenští velcí páni,

barevný kabát dají ti,

barevné lemování.

A až se domů navrátíš

z té vojny za tři leta,

tvůj domov bude cizím již

a po tvém štěstí veta.

Svět duši, srdce promění,

jím domov bude malý

a bujné tvoje hýření

tak mnohou chvíli zkalí.

V tvém srdci bude jináče,

v něm tvoje milá zhyne,

a nad kolébkou zapláče

tak mnohé děvče jiné.

A v pitce, hře a v bitkách též

noc za nocí se ztrácí,

a jednou z rána nalezneš

svou ruku slabou k práci.

A jeseně jdou stále už

a s nimi bída kletá –

ó čím to platí mladý muž

za veselá tři leta!