III. Před chodce okem vidin táhla řada:

Před chodce okem vidin táhla řada:

zřel Naděj před sebou stát, vítězící

mu dlaní kynula, k ní s vážnou lící

mu Víra kynula, ta věčně mladá.

Zřel svatý háj pohanský, model stáda

tam tměla se, Stín světlý s rusou kšticí

šel mezi nimi truchlý, žehnající,

a kde požehnal, modla k zemi padá.

Za světlým Stínem, jenž tu božský kráčel,

na bledém nebi rýsoval se kříž,

stín temný za světlým se zjevem stáčel.

Stín poutník nezřel, on jen patřil výš,

za Kristem se a s ním za křížem vláčel,

a celé nebe zdálo se mu blíž!