III Rci, jenž dlíš tu smuten v teskném rozechvění,

Rci, jenž dlíš tu smuten v teskném rozechvění,

jaká hudba ztichlá ve tvém srdci hraje?

Velkým jasem smíru tvoje čelo plaje,

ale beze stesku tvoje oko není – – –

Samoty klid sladký v zářném opojení

vůni minulosti kol tvé hlavy vlaje,

v ústech snů květ žhavý v horečný plod zraje,

ale duch tvůj zchmuřen rmutem zlým se pění.

V přítmí osamělý přízrak tichý vstává,

serafickou hudbou slova jeho lkavá

mluví k tvému srdci – jež jich nepoznává?

Zádumčivý vítr bytostí mou vane:

ne, to štěstí chvíle, v domě mém jež stane,

navždy zhltí touha, k věčnosti jež plane!