III. Silnice bílá s řadou topolů,

Silnice bílá s řadou topolů,

na trávu, květy, prach se ukládá,

a pole, louky – pestrá křídla svá

na slunci motýl jemně rozkládá.

Strom osamělý v polích, pod ním kříž,

na kříži Kristus hlavu kloně sní

pod nebem modrým, nebem nezměrným.

Zmrtvilo všecko slunce polední.

Cos’ jakby těžce na všem leželo.

Pod křížem, na němž hlavu znavenou

jsi sklonil, Kriste, na tvrdou zde zem

do trávy kladu těžkou hlavu svou.