III SOCIETO...!

Útroby tvoje jsem prolezl mlád, teď páchneš mi z dáli,

prokletá, třikrát prokletá, na kultury trůně!

V klíně Evropy vyžilé tvé tělo líné se válí

s moru zárodky v těžkém šestinedělky lůně...

Eh, zhnusená! Však ještě je Vůle, která má svaly!

A ještě mozky jsou, které svěží dýchají vůně!

A tvoje modly, jež sankcí tě klíží – byť stokrát víc plály –

i tvoje modly sřítí se jednou v minula hladové tůně.

Eh, zhnusená! Děti nemanželské ti splodím,

upíry bez boha, vzteklé, na zpupnou šíji ti hodím,

by bahno tvé krve ssáli neúprosní a silní,

by bohové sami, tvých model zažehli chrámy,

by s polnicí pomsty vnikli ve hrady, kde buržoa smilní,

a erby Volnosti vetkli na krby a lišty a trámy.