III. Starý pan učitel u školních vrat

Starý pan učitel u školních vrat

se usmál, vlídně všem kynul.

Děti se rozprchly v pole i v sad

a večer hynul v mhách, hynul.

Starý pan učitel housle své vzal,

tón za tónem ze strun hned plynul,

sobě a Bohu snad hrál on a hrál

a večer hynul v mhách, hynul.

Ten s dětmi stálý a úmorný chvat

přec v stínech večera minul!

Kolem jda, cítil jsem, slyše jej hrát,

s čím večer hynul v mhách, hynul!

Slyšel jsem, kterak hrál – mnil, že je sám –

jak zrnka by růžence vinul,

tón každý mluvil vstříc noci a tmám,

a večer hynul v mhách, hynul...

Starý pan učitel v zem shrben již,

(zvuk houslí se čárně v dál linul!)

nezřel mne v stínu, však uhod’ mou tíž

a večer hynul v mhách, hynul!