III. Stesk nekonečný do všech nervů vnik.

Stesk nekonečný do všech nervů vnik.

l já jsem osamělý hudebník.

Ne virtuos, co běsy probudí,

žák jenom s plápoláním ve hrudi.

Kde mistři hráli, sedám k varhanám.

Je v chrámě tma a ticho. A jsem sám.

Noc hebkým šepotáním uspává.

Však venku teče řeka krvavá.

Já cítím ji, jak bije ve stěny,

nesmírný příval, těžký, plamenný.

Já cítím předků ruce duchové.

Jsem s nimi. Bdíte, dávní otcové?

Žár zhaslý rozjitřených staletí

zda může v šedé sloce zazněti?

Uslyším ještě dávných duší van?

Jsem ve tmě, v noci... doma... u varhan...