III. Svítí hvězda na nebeské báni,

Svítí hvězda na nebeské báni,

na zem roztouženě pohlíží,

k ulevení nehod, obtíží

milosrdně pomocna se sklání.

Zdá se sic, že hasne za svítání,

v slunce lesk se však jen pohříží,

v noci se zas k zemi přiblíží,

tokem plynouc v něžném usmívání.

V čistou člověka hruď jemně hledí,

a kde srdce vášeň nekalí,

tam si v pohově ctné zabesedí.

Září dcera nebes vnadou skvělou,

květy plodíc tam, kde úskalí

žeň dřív ničilo svou mocí smělou.