III. Ten oheň nechť vás stále v srdci pálí,

Ten oheň nechť vás stále v srdci pálí,

v němž veliký váš shasl myslitel,

ať božských září temný nepřítel

bludičkou svůdnou zrak vám neošálí.

Jak hvězdy zemské hranice ty plály,

v nichž vyvolenců svatý zástup mřel,

jich plamen hymny nebešťanů pěl

a jiskry z nich se světem rozsypaly.

Jen zápal v srdci, v duši, zápal v ruce,

byť celý svět tím požárem se vzňal

a v kacířské tak lidstvo zašlo muce.

Vždyť sluncem pak by vzplála země naše

a plamen její davy planet hřál

tmy noci v dálné pekla kouty plaše.