III. Tichou plání vrávorala paní,

Tichou plání vrávorala paní,

ve své dlaně hořké slzy lkala,

ve své dlaně zádumčivě štkala,

a dva chrti vrávorali za ní.

Do vesnice bylo slyšet lkání,

do vesnice, která v rokli stála,

v rokli tmavé pod zelenou strání,

na níž jabloň třetí leto zrála.

A za plotem žhnuly růže nachem,

plály rudě v temnu fialovém,

jež se chvělo ironickým strachem.

Bylo smutno v této noční době,

bylo smutno pod mechovým krovem,

bylo tehdá smutno jako v hrobě.