III. To vše jsou ponuré a neradostné děje – v Indii,

To vše jsou ponuré a neradostné děje – v Indii,

a člověk s povzdechem se táže, kam to spěje – v Indii?

Než slyšte, přátelé! Své vlasti věrný syn

o její budoucnost prý nepříliš se chvěje – v Indii.

Byl ovšem těžký čas, kdy zrakem zoufalým

do strašné vůkol tmy se díval bez naděje – v Indii.

Leč jaká proměna! Ta tam je beznaděj,

vše naráz ožilo jak proutkem čaroděje – v Indii.

Náladu výtečnou má dnes už každý Ind,

ať svítí sluníčko či prší, jen se leje – v Indii.

Ba dokonce prý lid už founi britského

si tuze nevšímá, ať hrozí, zuří, kleje – v Indii.

Jen tak prý po očku se po něm podívá,

tvář vážnou dělá sic, však v duchu se mu směje – v Indii.

Vše u nich prohrál Brit; a nikdy k soužití

a k spolupráci s ním už nic jich nepřiměje – v Indii.

Je vám to zvláštní lid! A věru poučno

je pozorovati ty snědé obličeje – v Indii.

Zde z oka šlehl blesk, tam pousmál se ret –

a všichni vědí hned, zkad a kam vítr věje – v Indii –

a ve všech očích čteš: Už brzy dodělá,

už rychlé zkáze vstříc to ďábla panství spěje – – v Indii.