III. Tu v náruči jsem spánku přelibého

Tu v náruči jsem spánku přelibého

Zde dřímal na pažiti rozložený;

V snách cítil jsem se k nebi vyvýšený,

Kde děva sešla s trůnu blankytného.

Ta trhala z oboru nebeského

Květ mnohý, zlatý , v hvězdách vypučený;

Upletla věnec růží ozdobený

A vtiskla jej v stráň snilce nesmělého.

Pak v mísku zlatou božský nektar lila

A dala píti retu žíznivému,

By smělosť ňadra moje roznítila.

A v nové žití mně pak vzbuzenému

Juž sledovať milostně poručila,

Bych připojil se kroku skřídlenému.