III. Ty’s ležel v rakvi. Úsměv blažený

Ty’s ležel v rakvi. Úsměv blažený

ti na rtu hrál a mír a uklidnění.

Osudu ranou krutě stižený

jsem u tvé rakve stanul v roztesknění.

Tak mladý, činný život zmařený!

Ten krutý osud rázem, bez shovění

od dětí oderval tě, od ženy –

Proč?! Je-li spravedlnost? Bůh? Ne, není!

Ne, nemůž’ být! To v duši mojí znělo,

ne, není v světě spravedlnosti!

V tom pohlédl jsem na tvé bledé čelo

a zřel ten úsměv, odlesk věčnosti,

ten úsměv blaha, jenž ti zlatil líce –

A já se modlil. Co jen činit více?!