III. UKOLÉBAVKA.

Mé dítě zvolna usíná,

s lip dlouhý padá stín,

rybníka rudne hladina,

a vedle klepá mlýn.

Pár vlaštovek, pár mrštných střel

jen tu tam vyletí,

a mlýn jak kolébavku pěl

by mému dítěti.

Ó, dítě moje, zdřímni již,

ó, dítě mé, jsem rád,

že s písní tou se probouzíš

a s písní tou jdeš spat.

V tom ruchu kol a šumu vod

ti praví mlýna tep,

co slz a krve, jaký pot

ten žití stojí chléb.

A zas to zní tak vesele,

že břímě snesla plec,

že v slzách zrak a na čele

pot marně nestál přec.

Ó, naslouchej jí, modrý hled

než zacloní se snem,

ta píseň bude provázet

tě celým životem!