III. Už bílým stromky vypučely květem,

Už bílým stromky vypučely květem,

a moje srdce květem nachovým,

a vane lásku pelem květovým,

tak jak ty stromky každým novým letem.

Tak jak když jaro malým ptáčat dětem

zas velí zpívat teplým dechem svým;

tak velí srdce: zpívej, já to vím,

že mysl tvá se novým nese vzletem.

Nuž zpívej, zpívej, zasluhuje chvály

ta drahá duše, kterou opěváš,

a jejíž rty tvé srdce rozehřály;

nuž zpívej, pokud oheň v mysli máš,

než tobě hoře zřítelnice skalí,

než jí a všemu, všemu s bohem dáš.