III. (V PAMÁTNÍK ASTRONOMA.)

Od měření stop a veršů ku měření země,

k měření až světů v nekonečném prostoru,

jeden pochod myšlénkový, jedna tucha temně

v souzvuk svádí srdce z rozličného táboru.

Kde se hvězdné světy v kosmu báseň tratí,

dovol, vědče, pěvci vedle tebe státi,

až se vrátíš k hroudě a v její rmut s nebe,

básník s květy bude stát zas vedle tebe.