III. Vášnivá ty Vilo, vznášej se nade mnou,

Vášnivá ty Vilo, vznášej se nade mnou,

dovol mi svou hlavu v klín tvůj svatý vložit,

chci tam ducha svého poklady položit,

vypěstíš je tam tou dobrotou svou jemnou.

Duchem žhoucí ženo, lásko vtělená –

duch můj práhne po tvém obejmutí –

vášeň má, tvým duchem šílená,

čeká na tvé božské pokynutí!

Dlouho mrtva, teď však v život vyvolána

vítá vděčnou slzou velitele svého;

usmívá se vroucně, mile pěstována

rukou někdejšího krotitele svého!

Duch jí k srdci vine, horoucně jí líbá

a ty souzvučné to vítáš milování,

blankyt oka tvého sílá požehnání,

a tvůj klín, již blížence kolíbá! –