III. Ve velkém moři ostrůvek jsme malý,

Ve velkém moři ostrůvek jsme malý,

a moře dravé kolem hřmí a ječí,

a denně vzrůstá nové nebezpečí,

za vlnou vlna divočej’ se valí.

Již místy nám i břehy podervaly –

zde nedovoláš pomoci se něčí,

hřmí příboj moře, stále větší, větší –

co zbývá? – Hráze upevnit a valy!

To zbývá: bez obrany, tiše vzdát se,

či hrdě vzdorovat i nesnázím,

a s celou duší chopiti se práce...

A že by muži nečinně tu stáli?

Ne, nevěřím! Aj, tedy ku hrázím –

však věky přečkaly ty naše skály!