III. Větýrek teplý z jihu krajem let’

Větýrek teplý z jihu krajem let’

a podlísky prokoukly z pod sněhu

a zpěvanky vln letí od břehů

i laštovky a skřivani tu zpět.

O, vítej srdci, sněženko, tvůj květ,

o, zvučte již, bystřiny, v jarní hod,

hej, pějte, vy skřivani, o závod,

já spojím s vámi opojený ret.

I v prsa moje dychnul teplý jih

a srdce mé písněmi rozkvetlo

a pod slunce jarní si vyletlo

poprvé zase od země a knih,

že orlík by ho v letu nedostih’.

Ach, odkud ta přesladká proměna,

že duše má jarem tak vzrušena?

To Její obraz v ní se mi teď mih’...