III Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá

Však smí být ostrov takový, když bouře světem zmítá

po krvi lidí žíznící, jež dosud neprolita?

Smí taký ostrov být, na jehož březích někdo snící

v dolíček moře přelévá, věnečky z hvězd si splítá,

o svět se nestará, ni o meč ani o polnici?

Smí vůbec vonné květy být, smí motýl být, jenž lítá,

smí srozumění duší být, jež navštěvuje spící

a duším stejně laděným splynutí kouzla skýtá,

smí duše letět za duší jak poutník za poutnicí,

smí odpočinku místa být opodál cesty skrytá,

na nichž i za dnů nešťastných zahraje úsměv lící?

Smí voda ostrov obtékat, když hrubým ohněm chytá

kde jaká bytost nevinná, až dosud čistě snící,

když lidstvem zloby běs, krvavá bouře světem zmítá?