III. Vy smavé oči.

Smavé vy oči, strážci cudných tváří,

na nichž se mnohá slzná perla chvěla;

vy zřítelnice jasné archanděla,

jenž v lesku slávy trůní na oltáři;

vy hvězdy stkvoucí, z kterých milost září

do útrob mých, kde žalost místo měla;

vy světla světel, žhavé jiskry čela,

v nichž dva se světy snoubí a zas sváří:

K vám moje tichá noční píseň letí,

by ždala lásku, ždala slitování;

vás moje tichá noční píseň světí,

by mřela v touze, mlkla v celování;

k vám pěvec zírá, jenž se pustil v moře

by u vás ráj – či věčné našel hoře!