III. Vyzvání.

Na kůň Ordoněz již sed,

za ním cestou prach se zved,

jak se v této jízdě bleskné

na vraníku zbroj mu leskne.

Krále smrtí dohnaný

v boj vyzývá měšťany

a již tluče na brány.

„Věčný boj vám, Zamorané,

plémě zrádné, podlé, plané,

kletba stihniž vaši zem,

kletba živým, mrtvým všem,

kletba mužům vašim, rekům,

kletba všem žen vašich vděkům,

kletba buď i dítěti,

malým, velkým prokletí!

kletba starcům, kletba zrádcům,

kletba žebrákům i vládcům,

kletba studnám, rybám v nich

až do časů nejzažších!“

Gonzalo, jenž hradby hlídá,

toto jemu odpovídá:

„Jaká vina starců, dětí,

zaslouží si tvoje kletí?

Ký díl na tom dítě mělo,

světla zář jež neuzřelo?

A proč klneš umrlcům,

a proč zvěři, potokům?

Ordonězi, dobře znáš,

co tu velí zákon náš,

kdo tak město vzývá k boji,

ať tu s pěti reky stojí!“

Odpovídá rytíř krátce:

„V městě vašem každý zrádce!“