III. Zas' víc než jindy cítím svoji impotenci,

Zas' víc než jindy cítím svoji impotenci,

jež schromila mi mozek v olověnou hmotu,

marně rozrážejí paprskové tencí

tu klidnou malátnost a tupost idiotů.

Melancholie blázna v duši se mi vkrádá,

jenž v škarpě u cesty sám ve blátě se válí –

na hruď mi poklesla má zívající brada,

zatím co jiní rvou se o své ideály.

Jen chabá moje dlaň v pěsť pomalu se stiskla

a v čelo třískla mi, až dutě zadunělo –

a za mnou v pošklebku si čísi ústa výskla – –

Jak vytí hyény to mrtvým tichem znělo –