III. Ó země! – někdy matko mučedníků,

Ó země! – někdy matko mučedníků,

jichž krví páchne dosud každá hruda,

ó jak jsi klesla ponížena, chuda

dnes v rukách svaté víry odpadlíků!

Prý „v podnož cizinců a násilníků“

si zalháváme, jak to slina udá:

že vlastním rodem znectěna tvá půda,

jen bláznu napadá tak někdy v mžiku.

Ó země, prodávaná plevou lidu

za peníz, úsměv, pozlátkové cáry,

jak velebna jsi v lidu svého klidu! –

jenž čeká tu jak bouř’ pode dnem moře

i až se zvedne, chytí ve vln spáry

a odhodí jak vrak své všecko hoře!