IKAROS

Ne pro vzlet, Ikare, pro symbol hrdé smrti

Mám rád tě. Na křídlech se z vosku vznášet tak

Do modři azuru, do žáru, do oblak

Jak v zlata laviny se nořit, nežli zdrtí

Hněv bohů piráta... Pak klesej, těla tího,

Svou krví zalij se...! Tak býti sražen hned

Se vzdorem ramenou, jež rozpiala se v let,

Být mrtev s peruťmi jak z sněhu labutího...

Já nevím, šílenost a ekstase zda teď

V mém vzplála osudu, jak žehla ve tvém dílu.

Však mysle na všednost, jež stápí vše v svou šeď,

Já cítím vosková svá křídla teď se chvít,

Za slávou zmatenou jak zkoušela by sílu...

Tak moci vzlétnouti! A tak se roztříštit!