ILLUSE LÁSKY.

O ráji lásky anděl píseň zpívá

ve zlatém jitru u básníka dveří...

A duše touhou procitá i věří,

zrak cudný v azur oblohy se dívá.

Jak božstva plamen v růží zkvetlém keři,

tak jasně plá tu ženy krása snivá...

Zas perutí svých sílu duše měří,

ta duše neúkojných letů chtivá...

Když večer v ulic bludiště se sšeří,

ta píseň touhy v orkán prudký vyzní,

stal démonem se anděl, jenž tě trýzní!

A s uzarděním skloníš čelo pyšné,

v polibků divých neúhasné žízni,

na ňadra ženy banální a hříšné...