ILUSE

Já k oknu sedl kouře cigaretu

a zamyšleně před sebe se díval,

kol mojí hlavy dýmu mrak se stmíval,

a duch můj voněl k upomínek květu.

A pojednou – snad z myšlenek těch letu

neb dýmu modrý zavinil to příval –

před zrakem mojím obraz dívky splýval,

dvé na mne špule usměvavých retů...

Jak krása věčně tmavý vlas jí kouzlí!

A líbat, líbat, líbat svůdně volá

těch ňader dvé, jež pod krajkou se kouzlí.

Jak v blahém snu se slastí hlava točí...

Já odfouk’ dým... Ó marnost, marnost holá!

Jen prázdný soumrak mhouří na mne oči.