IMAGINÁRNÍ PORTRÉT I.

Bez hlesu úlevy touha má žije i zmírá,

chladnýma dlaněma pýcha má ústa jí svírá;

výkřiky srdce, když vášeň svým bičem je zraní,

smutnými vězni jsou úbělových dlaní...

S touhami neskojenými žití své promrháš v boji,

nepoznáš rozkoší jiných, krom’ jediné – lásky to mojí –

v objetích nespočineš, jimiž hlubiny vášně se měří,

nepoznáš nepokoj srdce, když dívčímu sluchu se svěří.

Nepoznáš lichotných proseb, svou kořistí zmatených díků,

čarovné mluvy dvou zraků, dvou diskrétních důvěrníků –

můj budeš, na věky můj, vždyť pokrevní pouta nás pojí,

kdybys i v mlčení věčném se zalknout měl v náruči mojí!

Mládí tvé uplyne bez lásky květů a plodů,

duše tvá nezjihne od smyslů omamných hodů,

až se čas naplní, má láska k činu tě vzbudí

s očima jasnýma, se srdcem železným v hrudi.

Znamení zářící vryji pak na tvoje čelo:

komu že’s odevzdal duši, pro koho’s mučil své tělo...

Lehce, jak země tě nosila, pojme tě do svého klína

s tajemstvím nejzázračnějším – miláčka královnina.