IMAGINÁRNÍ ROZHOVOR

Nu – nechme toho! Smrt je jenom meta,

již nutno přeletět,

kolikrát jsme si říkávali z Goetha:

přes hroby vpřed!

Ten starý čínský verš, ten dobře hádal,

pln ledné moudrosti:

chladného vzduchu proud, co od hor padal,

byl vítr věčnosti.

Co? – Bolí? – Vím, vy materialisto,

já leccos předvídal.

Dnes vím už víc a víc už je mi jisto. –

Ne, co bych povídal!

Poslední kruh ve staré závitnici

je nutno rozehrát –

snad byste nechtěl napsat učebnici:

Jak umírat?

Tak sbohem – přijďte zase – jindy více,

až pánbůh dá:

poslední slovo k velké polemice

měl jsem přec já!

A – nechme toho! Smrt je jenom meta,

již nutno přeletět!

Ne nadarmo jsme říkali si z Goetha:

přes hroby vpřed!