IMMACULATA

Immaculata! zábřesk slunce v mraku,

na chvilku rozjasní se zem,

než nebesa se zavrou tvému zraku;

však odlesk chyt’ se v srdci tvém.

Zahoříš všechen, nevýslovně je ti,

ta krása očaruje tobě hruď

a srdce tvoje navždy se jí světí,

je ve dlaň její vložíš: tvoje buď!

Teď teprv život země zkrásněl pro tě,

krok zpevněl, napřímí se šíj;

cíl před tebou se jeví, ne už v hmotě,

svět jiný, jenž dí: nebi žij!

Immaculata za sebou kam zve tě

po skryté cestě z lilií,

jež jediná je v poskvrněném světě,

jež jistě vede k Marii!